Text: Michal Schindler / Foto: Andrea Mokrejšová, archiv
„Nezáleží na tom, co děláte občas, ale co děláte pravidelně,“ říká nutriční terapeutka Andrea Mokrejšová. Nemá ráda kult „perfektní postavy“, módní diety ani dělení jídel na zdravá a nezdravá. „Já jím všechno. A stojím si za tím, že když člověk nemá zdravotní omezení, je to pro jeho tělo a zdravý životní styl to nejlepší,“ říká. I zaměření na stravu nebo sport je ale podle ní potřeba brát s rozumem. Hranice mezi zdravým životním stylem a posedlostí může být tenká.
Proč patří Češi mezi nejobéznější národy na světě?
Je to kombinace několika faktorů: jídla s vysokou energetickou hodnotou, hodně alkoholu, málo pohybu, ale taky kulturní zvyklosti spojené s velkým množstvím jídla. A to všechno v souvislosti s ne úplně nejlepším povědomím o výživě.
Navíc držíme už věky první místo ve spotřebě piva na hlavu…
No, ano. Alkohol je samozřejmě velkým zdrojem energie, zároveň má taky negativní vliv na naše zdraví a metabolismus. Třeba na kumulaci viscerálního tuku (tuk, který není pod kůží, ale obaluje vnitřní orgány – pozn. autora). Kromě vlastní vysoké kalorické hodnoty taky alkohol často vede k větší chuti k jídlu a přejídání. To je prostě české prokletí, alkohol a hodně jídla…
A co třeba Italové nebo Francouzi? Ti mají problémů s obezitou výrazně míň, i když jsou úplně proslulí dlouhým stolováním se spoustou červeného vína.
Tahle otázka bohužel odráží typicky české černobílé vidění. Francouzi nebo Italové kladou daleko větší důraz na kvalitu potravin. A jídlo je pro ně rituál, ať jde o společenskou nebo rodinnou událost. Běžného Čecha nejvíc zajímá, jestli je jídla hodně. Velké porce, ideálně all inclusive, to je český sen. Důležité navíc není jenom to, co jíme, ale taky jak často a v jakém kontextu. Stravování je prostě potřeba vidět komplexně a dlouhodobě. Zdravá výživa není žádný definovaný pojem.
Jak vidíte zdravou výživu vy?
Pro mě je důležitý hlavně zdravý vztah k jídlu. Ani úplně skvělý jídelníček není podle mě úplně zdravý, pokud jsou za ním výčitky, zákazy a přísná pravidla. Důležité je udržovat stravu vyváženou a pestrou. Ale tak, aby to nastavení člověk dokázal udržet dlouhodobě a bez nervů.
Co je na českém stravování nejhorší?
Nevidíme jídlo v kontextu. Máme tendenci vnímat potraviny jako dobré nebo špatné. Jenže tak to není. Samozřejmě, něco můžete jíst denně (zeleninu) a nevadí to, něco jiného (bůček) je lepší jíst jen občas. Ale ani ty méně vhodné potraviny neznamenají jednorázově nic fatálního. S jídelníčkem je potřeba pracovat systematicky, aby dával smysl jako celek. Hrozně se řeší, co sníte od Vánoc do Silvestra. Ale to je pár dní. Je potřeba pochopit, že u většiny lidí je problém spíš v tom, co sní naopak od Silvestra do Vánoc. Jak jsem říkala, obecné povědomí o stravování je spíš nízké.
„Hrozně se řeší, co sníte od Vánoc do Silvestra. Ale to je pár dní. Je potřeba pochopit, že u většiny lidí je problém spíš v tom, co sní naopak od Silvestra do Vánoc.“
Kde je problém?
Těch je spousta. Výchova v rodině, kde buď dospělí jedí extrémně nezdravě, nebo naopak dítě naučí mít výčitky, když sní něco kaloricky vydatnějšího atd. atd. Školní stravování je často taky kapitola sama pro sebe. Ale nemusíme se pouštět do žádných extra analýz. Primárně je špatně, že se k výživě běžně vyjadřuje kde kdo – i bez vzdělání a potřebných znalostí. Bohužel nejenom na sociálních sítích, ale někdy i v médiích. A lidé, kteří tahle témata sledují, pak nepodložené názory a domněnky bezmyšlenkovitě přejímají. Že když něco funguje jednomu, musí to zabrat i jim. A pak se diví, že to nefunguje. Nemluvě o tom, že ta doporučení bývají někdy úplně zcestná.
Populární jsou třeba různé low-carb, grain-free, dairy-free a další tzv. eliminační diety. Má pro člověka nějaký přínos, když vyřadí třeba mléčné výrobky nebo lepek, ačkoli s nimi nemá žádné problémy?
Určitě nemá. Naopak. Ochudí se o velké množství základních potravin, takže je mnohem těžší sestavit vyvážený a pestrý jídelníček. Nemluvím ovšem o situaci, kdy musíte něco vyřadit ze zdravotních důvodů. To ale musí říct lékař. A pak byste se měli poradit s odborníkem, nutričním terapeutem, který vám pomůže udržet výživu co nejpestřejší, i přes ta omezení. Pokud nemůžete mléčné výrobky, je potřeba najít za ně vhodné alternativy. Prostě aby organismu nic nechybělo.
Takže když tu vyřazenou potravinu kompenzuju, problém to být nemusí.
Jenomže vy primárně nemáte žádný rozumný důvod ji vyřadit. Takže ani nedává smysl se jí zbavit a pak ji kompenzovat. To je vážně nutné jenom u reálné zdravotní indispozice, což je specifický případ. Ale spousta lidí se dneska rozhodne, že za jejich (vcelku libovolné) potíže může třeba lepek. Tak že ho radši nebudou jíst. Nebo jim to poradí nějaký kolega, který „se v tom vyzná.“ Ale výživa je obor lékařské fakulty. A zasahuje do spousty dalších oborů – já sama třeba několik let pracovala v nemocnici na nefrologii a radila jsem pacientům, jak se stravovat při onemocnění ledvin. Nejíst něco jen proto, že je moderní to vyřadit, to je podle mě hrozný nesmysl.
Spousta lidí říká, že by chtěli jíst zdravě, ale nemají na to. Nebo jim to nechutná.
Další problém – klasický český narativ, že zdravá strava není chutná, je drahá a vhodná vlastně jenom pro lidi, co redukují hmotnost. Běžný český jídelníček často obsahuje spoustu sladkých nápojů, uzenin (takže tuku a soli), zato ale málo zeleniny, ovoce i vlákniny. A lidi mají dokonce pocit, že jídelníček se zeleninou, dostatkem vlákniny a rozumným rozložením bílkovin, sacharidů a tuků, že to je nějaká skoro nemocniční dieta pro nemocné. Ale takhle bychom měli jíst všichni. A dlouhodobě. Já nechci ničemu říkat „zdravé“ nebo „nezdravé“ jídlo. Ale když jíte celé roky potraviny s horším složením, skutečně to začne být nezdravé. Až rizikové.
Nemáte ráda slovo „prasárna“. A říkáte, že když má člověk dost pohybu a jí dostatečně pestře, může si dát občas cokoli.
Máte pravdu, tohle slovo vážně nemusím. Samozřejmě záleží na kontextu, ale když mám dostatečný výdej energie a kvalitní jídelníček, pytlík chipsů sem tam nehraje žádnou roli. Svým klientům a pacientům občas říkám, ať si představí nástěnku, na které by byla fotka každého jídla, co za týden snědli. Pak totiž vidí, že jedno jídlo absolutně nic neznamená a o ničem nerozhoduje.
„Svým klientům a pacientům občas říkám, ať si představí nástěnku, na které by byla fotka každého jídla, co za týden snědli. Pak totiž vidí, že jedno jídlo absolutně nic neznamená a o ničem nerozhoduje.“
Co taková čokoláda na noc?
To je něco jiného. Respektive, obyčejně to bývá příznak něčeho jiného – žádné neškodné zobání, ale důsledek nedostatečné výživy nebo kaloricky chudého jídelníčku přes den. Lidi se rozhodnou jíst zdravě a co udělají – poslední jídlo si dají někdy v šest večer. A ještě je to nějaký salát s pár plátky šunky. Samozřejmě, že mají za pár hodin hlad a běží před spaním pro čokoládu! To ale neznamená, že mají slabou vůli nebo rozbité tělo, které jim brání hubnout.
Bez omezení příjmu jídla ale většinou moc hubnout nejde…
To neznamená, že máte hladovět. A nemluvila bych o hubnutí, ale úpravě jídelníčku, která povede k nižšímu příjmu kalorií. Třeba zároveň s úpravou životního stylu, která povede naopak k vyšší spotřebě energie. Nic z toho ale nejde udělat přes noc. Úprava váhy je běh na delší trať. A když organismu nedáváte, co potřebuje, tak vás prostě donutí – zdroje energie pak nebývají ideální. Přitom proti nočnímu přejídání by většinou stačilo dát si normální, hodnotnou večeři. Lidi mají pocit, že když něco sní rychle, nebo když toho je málo, znamená to „lehčí jídlo“. Jenže tělo se nenechá oklamat, takže se potom dojídáte vším možným a už tak nepříznivý příjem kalorií dál roste.
Když jde o snižování kalorií – co nealkoholické pivo? Říká se navíc, že je to díky přírodnímu složení vlastně skvělý iontový nápoj. Takže sport a nápoj bez alkoholu. Vlastně win-win, ne?
Úplně upřímně, nejlepší ionťák to není. Ano, je to tekutina, obsahuje sacharidy a nějaké elektrolyty, ale speciálně vytvořené sportovní iontové nápoje složením určitě nenahradí. Když ale musíte mít pivo, a navíc po sportu, je nealko pivo rozhodně lepší varianta, než cokoli s alkoholem. Alkohol zhoršuje regeneraci, protože podporuje dehydrataci, zhoršuje kvalitu spánku a může i negativně ovlivnit obnovu svaloviny. Nealkoholické pivo oproti tomu obsahuje minimum alkoholu nebo vůbec žádný, takže takové negativní efekty zásadně omezuje.
Říká se, že pivo je dobré na trávení a že jeho kvašení (populární fermentace) je pro organismus přínosná. Když se pivo zbaví alkoholu, zůstane jenom přínosný fermentovaný nápoj?
Fermentace obecně je proces, kdy mikroorganismy (kvasinky nebo bakterie) přeměňují cukry na jiné látky. U piva tak vzniká zejména alkohol a oxid uhličitý. Máte pravdu, že fermentace je v poslední době populární kvůli pozitivnímu vlivu fermentovaných potravin na střevní mikrobiom. To je určitě pravda. Ale zase to neznamená, že všechno fermentované je automaticky to nejlepší a zásadně nám zlepší zdraví. Odstranění alkoholu nutriční kvality piva jistě dost vylepší, ale stejně bych ani z nealkoholického piva nedělala žádný „nápoj mládí“. Jak jsem už říkala, pro zdraví je důležitá hlavně celková kvalita jídelníčku, jeho pestrost, naše dlouhodobé návyky a podobně.
Na svém instagramu máte motto O výživě s rozumem? Co to znamená?
Hlavně žádné extrémy a zákazy. To není k ničemu. Člověk vážně nemusí vystudovat lékařskou fakultu, aby jedl správně. Občas si dopřeju cokoli, občas si něco odepřu. Jídelníček, který nedokážete dodržovat, není k ničemu. A když se budete kvůli jídlu mentálně bičovat, taky to není správná cesta. Nejhorší je nastavit si hrozně přísná pravidla. Spousta přejídání pramení ze zbytečného hladovění. Kdekdo má pocit, že zdravá strava = hrozně přísný režim. Jenže tím jakýkoli pokus o změnu předem odsoudí k neúspěchu. Půlmaraton taky neuběhnete rovnou. A někdo třeba nikdy. I stravování je potřeba měnit postupně. A pracovat s tím co je realistické.
Existuje opačný extrém? Když budu snahu o zdravý životní stylem přehánět.
Určitě existuje. A je to možná častější, než se zdá. Zdravý životní styl může vést až k posedlosti, přehnanou kontrolu jídla, ztrátu sociální flexibility kvůli pevnému životnímu režimu... Když je na sebe člověk přísný, může to časem přehánět a cítit třeba pocity viny, když vynechá trenink nebo zase nepřekoná svůj nejlepší čas. Další rizikový faktor může být v tomhle směru třeba i přehnaná snaha o „dokonalou“ postavu.
Je nějaká hranice, kdy se zdravé činnosti změní na nezdravé?
Ta hranice není univerzální. Každý jsme jiný a taky záleží, jak jsme na zátěž adaptovaní. Spíš bych se zaměřila na signály, které ukazují, že už začínáme organismus přetěžovat a že náš životní styl (ačkoli složený v podstatě ze samých zdravých aktivit) už není optimální. Jakmile se objeví chronická únava, horší výkon, narušený spánek, častější zranění a nemoci, horší mentální zdraví, větší podrážděnost a smutek, u žen poruchy menstruačního cyklu a podobně, člověk by měl zpozornět. Tělo i mysl by měly ze sportu získávat, být silnější, ne naopak.
Je hranice mezi zdravým životním stylem a posedlostí tenká?
Myslím si, že může být. Cesta za tím, že chci být lepší, může vést k tomu, že chci, aby bylo všechno dokonalé. Ale pokud vás vás sport omezuje, tak je dost možné, že je to spíš posedlost.
Mgr. Andrea Mokrejšová
Žije v Praze, kde na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudovala obor Nutriční terapeut specialista. Pracovala na oddělení nefrologie (diagnóza a léčba onemocnění ledvin), už několik let ale svůj čas věnuje zejména vlastní nutriční poradně a spolupráci s projekty FITFAB Strong a FitNut akademie, ve kterých vystupuje jako lektorka a odborná garantka výživy. Má ráda pohyb, kromě běhu a jízdy na kole se věnuje i dalším sportům. Věří, že strava a životní styl jsou zásadní nejen pro prevenci nemocí, ale i pro udržování a posilování fyzického a psychického zdraví. Vedle práce v oborech, které vycházejí z jejího zdravotnického vzdělání, je také lektorkou jógy a připravuje soukromé lekce pro jednotlivce i skupiny.
Mrkněte na aktuální lineup Feels Good. Naše beery patří k tomu nejlepšímu, co doma i za hranicemi v chlaďácích s nealko plechovkami najdete.
NEWSLETTER – klikněte HERE a žádná naše novinka vám neuteče. Slibujem, že vás nebudeme spamovat kravinama.