Když se do piva trochu ponoříte (jakože obrazně), narazíte na hromadu zkratek a anglických názvů: IPA, NEIPA, APA, sour, stout, weizen a podobně. Prostě hotová pivní encyklopedie, ve kterém je klasický český ležák (lager) úplně ztracený. Jenže takhle bohatý svět piva opravdu je – za každým stylem je historie, technologie i specifická chuť. Ale není to žádná věda. Mrkněte na náš přehledný pivní slovníček.
Stručný obsah článku:
- Základ všeho dělení: „ale“ vs. „lager“
- IPA: nejznámější craft styl současnosti
- APA: méně hořká alternativa k IPA
- NEIPA: zakalené pivo, které změnilo pivní scénu
- Co znamená „double“, „dry-hopped “, „hazy“ apod.?
- Stout a porter: tmavá piva s chutí kávy a čokolády
- Wheat beer či weizen: pšeničná (letní) piva
- Sour: kyselá, kyselejší a úplně mega kyselá piva
- Jak do toho všeho zapadá nealko pivo?
Základ všeho: „ale“ vs. „lager“
Než se vrhneme na pivní styly, kterých je vážně kotel, úplně základní rozdělení je vlastně hračka – vychází z technologie, která pivko dělí na svrchně a spodně kvašené.
Svrchně kvašená piva se označují „ale“ (což už se česky vcelku běžně píše jako „ejl“) kvasí při vyšších teplotách. Za anglickým názvem je docela dlouhá historie od staroanglického „eal“ nebo staroseverského „öl“, což původně znamenalo prostě pivo obecně. Tahle pivka bývají aromatičtější a často mají nejen pivní říz, ale k tomu i výraznou ovocnou chuť. Patří sem IPA, APA, stout, porter, sour a jejich varianty, kterých je mimochodem hromada.
Spodně kvašená piva, tedy všechny ty „lagery“ (ležáky, včetně těch českých), mají čistší, uhlazenější chuť. Takovou tu, co Čechům přijde jako typické pivo, ale věřte nám, že ve světě je často dost v menšině. Kromě našich českých ležáků sem patří i typický pilsner (pojmenovaný podle naší Plzničky) nebo spousta německé produkce typu helles.
Rozdělení na svrchně a spodně kvašená piva zkrátka výslednou chuť ovlivňuje asi nejvíc. Respektive hlavní tón chuti – většinou poznáte, jestli pijete ležák nebo ejl.
IPA: nejznámější craft styl současnosti
Zkratka IPA znamená India Pale Ale. Člověka trochu překvapí, že by nějaké pivo mělo původ v Indii, ale nenechte se názvem zmást. Je to klasická západní kulišárna. Tenhle pivní styl vznikl v Anglii v 18. století, kdy britské pivovary potřebovaly dostat pivo do Indie. IPA je známá až brutální hořkostí a někdy i vyšším obsahem alkoholu.
Ani za tím ale není žádná hluboká úvaha – víc chmele a vyšší voltáž prostě pomáhaly pivu přežít dlouhou cestu lodí. Dneska je ovšem IPA symbolem moderní craft (neboli řemeslné – ve smyslu poctivé, klasické, tradiční, maloobjemové) pivní kultury. Ačkoli se často produkuje i v obrovských objemech a řemeslného na spoustě značek není vůbec nic. Každopádně – typická je výrazná hořkost a intenzivní aroma citrusů, tropického ovoce nebo pryskyřice.
Z piv typu IPA je odvozená i spousta moderních variant:
- Klasická West Coast IPA bývá sušší a výrazně hořká.
- Naopak NEIPA (New England IPA) je zakalená, šťavnatá a mnohem jemnější. Často připomíná ovocný džus a důraz klade hlavně na aroma.
- Pak existují silnější verze jako Double IPA (DIPA) nebo dokonce Triple IPA, které mají více chmele i vyšší obsah alkoholu. A když říkáme více a vyšší, myslíme tím, že klasický milovních českého ležáku se po napití hořkostí skutečně oklepe.
A ještě úplně pro přehled – mezi nejznámější IPA piva patří například BrewDog Punk IPA, Lagunitas IPA nebo Sierra Nevada Torpedo.
APA: méně hořká alternativa k IPA
Protože leckterá IPA může vašim chuťovým pohárkům napoprvé skutečně přivodit lehkou mrtvici, spousta lidí se do světa ejlů dostává přes přístupnější (a míň brutální) pivka stylu APA, neboli American Pale Ale. Chuťový základ je podobný, ale nevezme vás rovnou po hlavě, takže máte možnost to překvapení snáz rozdýchat.
Ale nemyslete si, že APA je nějaká naředěná IPA, to vůbec. Chuť je pořád stejně hutná, jenom zkrátka ne tak extrémní. Typická APA kombinuje lehkou sladovost s citrusovým nebo květinovým aroma amerických chmelů. Ipaři by to neradi slyšeli, ale APA je asi pro běžné pití svěžejší, má příjemný říz, hodí se prostě kdykoli.
Za jeden z nejdůležitějších příkladů stylu se dodnes považuje Sierra Nevada Pale Ale.
NEIPA: zakalené pivo, které změnilo pivní scénu
New England IPA, zkráceně NEIPA, dneska taky patří mezi nejpopulárnější pivní styly vůbec. Jak se pozná od piv, o kterých jsme psali? Je výrazně zakalená, což jí taky dodává specificky „šťavnatou“ chuť. Na rozdíl od klasického piva typu IPA taky až tak nedrtí tu hořkost – důležitější je aroma tropického ovoce, manga, citrusů nebo marakuji.
Kdybyste ji někdy ochutnávali po tmě ve skříni (stát se může všecko), nejdřív byste asi mysleli, že to je nějaký ovocný fresh. Pak ale dole ucítíte pivo a překvapí vás, jak skvělá je to vlastně kombinace.
Poctivá NEIPA není žádná doslazená limoška
Právě NEIPA ukázala, že moderní pivo nemusí být extrémně hořké, aby bylo působilo výrazně a ne jako nějaká levná pivní limonáda se spoustou chemie a barviv. Je totiž potřeba dodat, že v celém článku mluvíme výhradně o vařených pivech, která jsou vyprodukovaná klasickým pivním procesem. Fermentace, kvasinky, všechno. Žádné přidávání cukru a pseudo-ovocných příchutí. Pravá NEIPA je poctivé, skvělé pivo.
Co znamená „double“, „dry hopped“, „hazy“ apod.
Než půjdeme k dalším variantám, ještě jedna drobná odbočka – jako by toho nebylo už tak dost, spousta ejlů má navíc na etiketě ještě další poznámky, které jsou pro chuť taky docela důležité. Nejde o pivní styl, ale spíš o technologii nebo způsob výroby.
- „Double“ nebo „imperial“ většinou znamená silnější verzi piva s vyšším obsahem alkoholu a výraznější chutí.
- „Dry hopped“ označuje studené chmelení, které přidává intenzivní aroma, aniž by vás pak hořkost obrátila naruby.
- „Hazy“ nebo „unfiltered“ znamená, že pivo je zakalené a nefiltrované. Typické hlavně právě pro piva typu NEIPA.
Ale tyhle speciální označení vás asi nemusí moc trápit. Je jich mnohem víc a dal by se o nich napsat samostatný článek. Proč to tedy vůbec zmiňujeme?
Když na pivku uvidíte „double“ nebo dokonce „tripple“, a bude to vaše první IPA, možná se zamyslete nad tím, jestli je po ruce někdo, kdo vás bude křísit.
Stout a porter: tmavá piva s chutí kávy a čokolády
Pivo nemusí být jenom světlé, to vám asi nemusíme vykládat. Mezi nejznámější pivní styly přitom patří stout a porter. Historicky spolu navíc úzce souvisejí. Porter vznikl v Londýně někdy v 18. století, a protože někomu přišlo, že by se na chuť dalo ještě přitlačit, vznikl o něco později stout jako extrémnější varianta. Postupem času se ale obě piva vyvíjela samostatně do poměrně výrazných rozdílů.
- Stout dnes bývá výrazněji pražený a často připomíná kávu, hořkou čokoládu nebo kakao. Nejznámějším příkladem je Guinness.
- Porter je i nadále jemnější a sladovější, ale posunul se spíš směrem ke karamelu.
Stouty, ve kterých pivo pozná jenom fajnšmekr
A když už se stout vyvíjel směrem ke kávově laděným variantám, moderní řemeslné pivovary s ním začaly dělat vyloženě psí kusy. Nic proti tomu, ale když někde narazíte na limitované edice stoutu a vlastně v nich ani nepoznáte pivo, tak si nestěžujte. 😀
Unikátní příchuti piva typu stout:
- imperial stout s vysokým obsahem alkoholu,
- pastry stout připomínající dezerty,
- stout stařený v sudech po whisky nebo rumu.
Je to sice extrém, ale chceme tím říct, že když Češi říkají, že česká piva jsou unikátní a nejlepší na světě, tak mají sice pravdu, ale mluví jen o jedné (i když populární) kategorii piv. Svět piva je dneska už naprosto nepřehledný a variant jsou tisíce…
Wheat beer či weizen: pšeničná piva do tepla
Pšeničná piva se hodí, když přepnete na letní mód: lehká, osvěžující a nebezpečně dobře pitelná. Nejznámější je německý weizen – od pohledu je zakalený a voní po banánu nebo hřebíčku. Tyhle tóny totiž vytvářejí při kvašení speciální kvasinky.
Oproti klasickému ležáku se pšeničné pivo vaří tak, že pšenice nahradí část ječmene. Pivu to dává jemnější a jaksi hladší chuť. Taky je díky tomu míň hořké a působí vyloženě „nadýchaně“.
U pšenice máte místo ostrého pivního řízu spíš pocit, jako by pivo bylo našlehané. Není to ale chyba, je to vlastnost. Proto má taky wheat beer hromadu fanoušků i mezi lidmi, kteří jinak pivo moc nemusí.
Vedle německých weizenů existují i belgické witbiery — to už jsou vyloženě mazlivá piva s ještě lehčím stylem. Někdy v nich najdete koriandr nebo citrusovou kůru, které posilují osvěžující efekt. Pšeničná piva jsou oblíbená v létě a dobře hasí žízeň.
Sour: kyselá, kyselejší a úplně mega kyselá piva
Pro spoustu lidí je moderní kyseláč mezi pivy něco jako podvraťák. Ale spousta dalších na něj zase nedá dopustit. Sour prostě nestaví na klasické pivní hořkosti, ale úplně bez přetvařování si jako základ bere kyselost – a tou vás někdy dokáže pěkně sejmout. Asi žádný pivní styl lidi tak nerozděluje – jedny šokuje, druzí v létě nepijí nic jiného.
Sour přitom není žádné pivo posledních let – historicky vychází hlavně z belgických piv (která jsou hodně divoká, to si určitě nastudujte), zejména spontánně kvašených typů jako lambic nebo gueuze. Moderní sour ale spíš než na kvasinkách (které taky pořádně nakopnou obsah alkoholu) staví na kyselé ovocnosti dané různými druhy plodů ze zahrady. Výsledkem jsou díky tomu lehká, osvěžující piva na horké léto.
Saison, tripel a belgická pivní škola
Tohle vážně jenom stručně, protože o belgických pivech budeme muset jednou napsat speciální článek. To je prostě samostatní vesmír. Belgická piva mají často úplně vlastní charakter a kdo na ně není zvyklý, bude zaskočený úplně vším – nejdřív bude mrmlat nad malou lahvičkou, ale potom dostane kopanec od piva tak silného, že byste ho u nás řadili spíš mezi alko drinky.
Styly jako saison, dubbel nebo tripel jsou navíc výrazně ovlivněné specifickými kvasinkami, které vytvářejí kořenité a komplexní chutě. Saison bývá suchý, svěží a lehce pepřový. Tripel je silnější, plnější a překvapivě pitelný i přes vyšší obsah alkoholu. Stručně řečeno – belgické pivo je kategorie sama pro sebe. Obecně platí, že belgická pivní kultura stojí víc na tradici vedoucí často k různým klášterním pivovarům ve středověku a jejich chuť je hodně komplexní – často daleko od extrémní hořkosti typické třeba pro americký craft, které je Čechům obyčejně bližší.
Jak do toho všeho zapadá nealko pivo?
Poctivé nealko pivo můžete najít v podstatě každé z kategorií (tedy pokud není vymezená zrovna speciálně zvýšeným podílem alkoholu apod.). Nealkoholické pivo už dávno není jeden univerzální styl – takový jako ležák bez alkoholu. Moderní pivovary vyrábějí nealkoholické ejly i ležáky, a vzhledem k plnější chuti doplněné ovocem a dalšími složkami jsou dokonce IPA, APA, kyseláče, pšenice a další pro nealko pivo mnohem lepší základ než hodně pivně specifický ležák.
Princip nealko piva je stejný, jako u piva s alkoholem. Poctivý pivovarnický proces, chmelení, fermentace, všechno. Jen se při výrobě pracuje s technologiemi, které alkohol odstraní nebo mu zabrání vzniknout.
Díky technologickému pokroku (a taky stále většímu zájmu společnosti, pro kterou už alkohol přestává být cool složka životního stylu) je právě v posledních letech nealko pivo extrémně na vzestupu. A nemyslíme tím všelijaké chemické „pivní limonády“ naředěné vodou. Moderní nealko piva jsou stejně poctivá, jako klasické craft styly. Ostatně kvalitní chuť piva nestojí jenom na alkoholu, ale na vůni, svěžesti a chmelovém charakteru. Dneska není problém mít říz i bez promile.
Mrkněte na aktuální lineup Feels Good. Naše beery představují to nejlepší, co doma i za hranicemi v chlaďácích s nealko plechovkami najdete.
NEWSLETTER – klikněte HERE a žádná naše novinka vám neuteče. Slibujem, že vás nebudeme spamovat kravinama.