Jednorožec je jedno z nejoblíbenějších bájných zvířat. Nic moc neumí, ale je unikátní, a to stačí. Navíc je to basically kůň, což je rozhodně plus. Kdyby vypadal jako krysa s rohem, měl by jistě výrazně nižší estetické skóre. Zkrátka – jednoróža je super týpek, v podstatě chodící zázrak, a navíc si může otevírat plechovky o roh. Nebo aspoň ten náš. Kde se vůbec tenhle globální symbol úspěchu a jedinečnosti vzal?
Stručný obsah článku:
- Antika: první „vědecký“ popis jednoróži
- Reálný příběh: když stál roh jednorožce jako hrad
- Jak vzniká mýtus: kombinace zvířat a špatných úhlů
- Róža ve středověku: symbolika silnější než realita
- Odbočka o tom, jak si „vědci“ vymýšlejí důkazy
- Jednorožec dnes: od legendy k byznysu
- Proč je jednorožec maskotem nealko beerů Feels Good?
Antika: první „vědecký“ popis jednoróži
Možná nejstarší zmínka o jednorožci je z 5. století před Kristem. To máme letopočet cca –500, aby to bylo jasnější. Prostě fakt dávno. Řecký lékař a cestovatel Ktésias z Knidu popsal zvláštního indického tvora s rohem ve svém díle „Indika“. Psal, že to je asi kříženec divokého osla (no teda!), ale s rohem, bílým tělem a červenou hlavou.
Popis není moc přesný, možná hlavně proto, že Ktésias zvíře nikdy neviděl. Ale prý mu o něm věrohodně vyprávěli tamní obchodníci. Všichni víme, jak přesvědčivě umí mluvit lidi ze salesu, že jo. Takže kdo by se divil, že to bez mrknutí převzal.
Staří Řekové by si přece nevymýšleli…
Historici se obyčejně shodují, že jde o zprzněný popis nějakého indického nosorožce. Ale to je slovo proti slovu. Třeba se jenom chtěli přiživit, aby trhli grant na výzkum. Na Ktésia navíc o chvilku později navázal i Aristotelés („Historia animalium“) a už v našem letopočtu i Plinius starší („Naturalis historia“).
Plinius navíc píše vyloženě o „monocerovi“ (z řečtiny monos – jeden, keras – roh). Takže bylo vymalováno – když to říkal i Plinius, který v podstatě vymyslel koncept encyklopedie, něco na tom bude! Pořád ovšem platí, že tehdejší jednorožec byl spíš pořádný macek než ladný koník.
Reálný příběh: když stál roh jednorožce jako hrad
Ve středověku už ovšem jednorožec nebyl jenom legenda. Stal se z něj byznys. Počet lidí, kteří ho viděli na vlastní oči, se sice během nějakých 15 století nijak extra nezvedl z číslice NULA, ale to nevadilo. Od 12. století šly „rohy jednorožce“ na dračku po celé Evropě. A bodejť ne, když to měl být skvělý protilék na všechny možné jedy.
Dánský král Frederik III. měl prý v 17. století právě z těchto klů, pardon rohů, celý trůn! A anglická královna Alžběta I. za jeden zaplatila asi 10 000 tehdejších liber – pro srovnání, byla to cena menšího hradu. Ale co je komu do toho, hradů měla zřejmě kopec, roh z jednorožce ještě ne. Tak co?
Pak se bohužel zase našel nějaký negativista, konkrétně dánský lékař Ole Worm, který v roce 1638 srovnáním prokázal, že jde vážně o kly z Narvala. No. A komu tím prospěl?
Jak vzniká mýtus: kombinace zvířat a špatných úhlů
Teď trochu objektivity. Za prvé – představa jednorožce se rozvíjela postupně během velké části historie (z tlustokožce se jistě nestal bájný oř přes noc), a za druhé – nejspíš nevznikla z ničeho konkrétního, ale je to skládačka. Něco byl nosorožec a jeho roh někde v Indii, něco z dálky viděné antilopy v Africe, k tomu se časem přidaly nálezy fosílií.
Člověk by čekal, že když se někde vykopou kosti, legendám bude konec. Ale v tomhle případě je to naopak.
Občas se dočtete, že jednorožec žil už v pravěku a že jeho přímým předchůdcem je nosorožec „Elasmotherium“, jehož pozůstatky z doby před cca desítkami tisíc let se našly leckde na území tehdejší Eurasie. Některé studie z našeho století dokonce říkají, že se tenhle tvor mohl potkat i s člověkem. Potom už stačilo pár příběhů a bylo. Spojíte si Ktésia a tohle mytické vyprávění a voila – máte jednorožce, jako když vyšije.
Róža ve středověku: symbolika silnější než realita
Napevno se jednorožec v evropské kultuře prosadil nejspíš už během středověku, takže ve 12.–15. století. Poměrně dlouho před kampaní okolo narvalích klů. Nejspíš nějaké takové zvíře, nebo spíš tvor, tehdejším lidem chyběl. Najdeme ho v tzv. bestiářích (to byly, řekněme, takové hodně lidově pojaté učebnice přírodovědy), kde už se o něm taky konečně dozvíme trochu víc – například, že to je pěkně divoký prevít a dokáže ho zkrotit pouze panna.
Symbolika byla víc než jasná: čistota a nevinnost, což v té době chtě nechtě kapku symbolizovalo i Krista. (Popravdě víme, jak to tenkrát měli s čistotou, ale mluvíme tady o čistotě duchovní!) Jednorožec se v tu dobu navíc dostal jako symbol i do heraldiky – dodnes ho například najdete ve státním znaku Skotska. Zhruba v té době tedy přestalo být důležité, jestli jednorožec existuje. Jeho symbolika byla prostě potřeba, realitu vem čert.
Odbočka o tom, jak si „vědci“ vymýšlejí důkazy
Někdy v 17. století už byl tedy jednorožec jako ideál dávno zabydlený, přesto přežívala snaha přijít i s důkazem jeho existence. Takové důkazy byly tenkrát v módě, vrcholem bylo najít důkaz existence Boží. A pokoj tak neměl ani jednorožec. O narvalích klech už byla řeč – byl to ale jenom jeden z mnoha případů více či méně nešikovných podvodů.
V renesančních kabinetech kuriozit se totiž vystavovaly rovnou celé kostry jednorožců!
Asi nejslavnější skelet pocházel z „nálezu“ v německém pohoří Harz roku 1663. Bohužel se ukázalo, že ho učenec Otto von Guericke sestavil z kostí různých zvířat. Docela dlouho mu to procházelo, dneska je nicméně Otto slavný hlavně jako autor jednoho z nejkurióznějších podvrhů v historii vědy. Potřeba důkazu byla prostě silnější, než vědecká poctivost.
Jednorožec dnes: od legendy k byznysu
Jednorožec nabízel naději – jeho roh chránil proti všem jedům. (V reálu to nejspíš nebyly ani tak jedy, jako spíš všudepřítomná špína. Zázračný roh tedy fungoval trochu jako první antibakteriální gel – tedy fungoval by, kdyby jednorožec existoval.)
Šlo navíc o tvora, který se nedá polapit silou, ale jen nevinností. To se ostatně hezky poslouchá i dneska. Časem se sice zase kapku posunul význam, ale jednorožec jako startup s hodnotou přes miliardu dolarů je taky taková těžko polapitelná zvěřina. Tenhle termín mimochodem poprvé použila investorka Aileen Lee v roce 2013.
Mýtické zvíře si tak dnes přivlastnila marketingová hantýrka – jednorožec zní přecejenom líp, než „firma s extrémní valuací.“
Proč je jednorožec maskotem nealko beerů Feels Good?
Na rozdíl od většiny historických příkladů za tím nehledejte žádné hluboké morální poselství. Jednoróža se nám zkrátka líbí. Je to pohodář, nezkazí žádnou legraci a pije nealko beery stejně jako my. Nemá potřebu to nikomu vysvětlovat, natož se za to stydět. Nealko mu prostě chutná. Navíc docela sportuje, tak nechce, aby mu časy na Stravě kazila večerní grilovačka.
A kdybychom přecejenom měli říct, proč zrovna jednorožec, tak prostě – Feels Good je první pivovar v ČR zaměřený vyloženě na nealko beery. To nám docela unikátní přijde.
Mrkněte na náš aktuální lineup. Naše beery představují to nejlepší, co doma i za hranicemi v chlaďácích s nealko plechovkami najdete.
NEWSLETTER – klikněte HERE a žádná naše novinka vám neuteče. Slibujem, že vás nebudeme spamovat kravinama.